Včera jsem vyšel proti proudu času

19. 04. 2008 | † 14. 12. 2008 | kód autora: isN
Nevím proč, opět se mi do mysli vnutila folková píseň. Další důkaz toho, že ve folku se nacházím každou emoci, narozdíl od některých jiných druhů hudby. Například v hip-hopu stále nemůžu najít nic jiného, než opojení z nevázaných party a z hulení jointů a bezmyšlenkovité nadávání na své nepřátele ve stylu "vulgárnější vyhrává". Samozřejmě existují výjimky - některé písně Indyho a Wiche, Podzim od Špatného Wlivu, Aspekty noci od dnes již zaniklé party Syndrom Snopp, .... - ale je jich na můj vkus zoufale málo. V majoritní části rocku naopak umělci ventilují vesměs emoce záporné - osamělost, zmatení, vztek, ... Jedinou pozitivní se stává láska apod., která se ale pojí s nějakými problémy. Kde je například radost? Všechno bychom mohli najít například v popu, ale ta je obvykle naroubována dost křečovitě, podobně, jako některé taneční směry.

Přesně o tomhle jsem tu psát nechtěl. Ale je to takový vděčný námět k diskusi, co? :) A navíc, brzděte odstartovanou mysl a prsty na klávesnici. Já osobně jsem sám sobě vděčný, že ještě něco souvislého napíšu :).

Vraťme se k původnímu tématu. Včera jsem vyšel proti proudu času. Pomyslně. A velice zajímavým rozhovorem, který mi pomohl doskládat všechny střípky dění okolo jednoho zdánlivě nevýznamného rok starého vztahu, trvajícího tři měsíce. Rozhovorem se současným přítelem té slečny. Abych nešel moc do osobního prostoru (nejen do svého, ale i do jejího) pomůžu si pro malé seznámení se situací opět úryvkem písně Jaromíra Nohavici z nového alba Ikarus s názvem Pro Martinu (ostatně odkud je nadpis článku?).

Za okny mrholí,
volal jsem Tereze,
řekla, že ke mně už nevleze,
že jsem ji posledně
nalákal na známky, následně
dostal jsem strach.

Před rokem jsem byl jiný (čti blbý), ona byla jiná (nečti blbá). Když ani jeden není schopen s ničím pohnout, nic se nehýbe. Co se nehýbe, umírá. Přišlo to v nevhodnou chvíli, mezi nevhodnými lidmi...Vesměs to nemělo šanci, ale kdo si to chtěl připustit, když to tehdá bylo takové...takové. Achichach. Přejděme raději dále. Celý včerejšek nebyl jen jeden rozhovor.

Včera jsem nechtěl jít na zámek. Šel jsem. Ono šlo o oslavu narozenin, a to dokonce dvojnásobnou (2x18). Nakonec jsem svolil, že se ukážu - na chvíli a za čtveřice podmínek.

a) Bude se mi chtít.
b) Budu se cítit dobře.
c) Budu mít volný večer.
d) Nezapnu TES: Morrowind.

Kupodivu splněno. A stálo to za to - v zájmu autocenzury vyberme jen několik střípků z této generálky na letošní čarodky.
  • Sud piva s přenosnou pípou. Pokud se páčkou tisklo směrem k sobě, teklo pivo, pokud naopak, tekla pěna. Celý večer jsem si vytrvale čepoval plné půllitry pěny.
  • Část Lachtan teamu. S tím jejich sranda-neonacismem to zřejmě nebude tak zlé. Myslím, že jim jde opravdu hlavně o alkohol.
  • A propó, alkohol. Novič a jeho: "Ten absinth nikdo nepijte. Chceme vidět, co s náma ta flaška udělá." Zbytek večera prospal.
  • Táborák a vuřty a Marečkova bunda. V jedné kapse věnec vuřtů, v druhé bochník chleba.
  • Člověk by zabil své spolustolovníky, kteří si do restaurace přinesou pivo v kelímku. Kupodivu mi mé kafe nalili.
  • Kytary. Nutno říci, že malinko zbytečné - okolo jedenácté opravdu nezbylo mnoho lidí schopných držet rytmus a melodii ve zpěvu.
  • Zabijte mě, po třech měsících jsem kouřil. Ono tedy kouřím každodenně pasivně. Ale zabijte mě. I když půjde o podobnou chuťovku, jako byl ten doutník.
  • Snaha naučit některé přítomné naprosto dokonalý tanec jménem merenge se opravdu minula účinkem. Budu si muset počkat na zítřejší taneční :).

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.